vzniklo na přelomu roku 2o13/2o14 a to z několika důvodů:
* obrazy jsou inspirovány a obohaceny básněmi Aleny Vávrové, básnířky, která se s panem Hrabalem osobně znala a jako jediná získala cenu z nadace Bohumila Hrabala
* rok 2014 byl ve znamení stoletého výročí BH
* BH byl velkým milovníkem koček a velká část dědictví po jeho smrti připadla kočičímu útulku
i já mám kočku, mám kočky ráda a maluji je s velkou radostí
Obrazy jsou inspirovány a obohaceny básněmi Aleny Vávrové – česká spisovatelka, členka PEN klubu. Narodila se, žije a dodnes tvoří ve své izolaci, ve Františkových Lázních.
Je autorkou několika básnických sbírek. Její sbírka „Nahatma“, jako v historii jediná, získala v roce 1989 Cenu Pražské imaginace z nadace Bohumila Hrabala. Hrabalovi věnovala roku 1998 svá „Soukromá Hrabaliana“. Ludvík Kundera vybral do své antologie „Piju čaj“ její báseň „Marcikáj aneb Čajová báseň“. Její verše jsou přeloženy do mnoha jazyků, dokonce i do čínštiny.
Je nositelkou plzeňské ceny “ PLŽe“, sbírka „Žena nesmí maso tygra“ ,vydáno v edici ULITA, byla oceněna Mobelovou cenou 2012. V nakladatelství KAMPE Praha 2013 vydala sbírku „Harlekýn na římse“, kterou věnovala stoletému výročí narození Bohumila Hrabala a která byla oceněna Cenou Bohumila Polana v kategorii poezie. Počátkem roku 2016 vyšla zatím poslední sbírka „Sojka z nebe utržená“.
Miluje vše alternativní a je věčnou inspirátorkou různých poeticko-výtvarně-hudebních setkání. Její verše zněly ve Viole, Rubínu, rozhlase, televizi, často po nich sahají recitátoři, od studentů konzervatoří až po „jedničky“, jako je Radovan Lukavský, Miroslav Kovářík, Hana Maciuchová aj.
poznámka: ztratila mnoho svých rukopisů a nehledá je
